Už tři roky tvoří MARTINA ZÁRUBOVÁ a ZUZANA MACH designerské duo JINNE, které se zaměřuje na homestaging nemovitostí. Možná i proto, že je kromě společného podnikání pojí dlouholeté přátelství, pozitivní přístup k životu a chuť tvořit krásné a smysluplné věci, jsou jejich realizace pohlazením na duši. A protože k sobě dámy prostě patří, napadlo nás pojmout tento rozhovor trochu netradičně. O příběhu Martiny vinohradského bytu a jeho proměnách si s ní popovídala právě Zuzana.
Martina Zárubová při rozhovoru se Zuzanou Mach, Foto: Jiří Sedmihradský
Zuzana: Známe se osmnáct let a pokud si dobře pamatuji, velkou většinu z té doby žiješ právě v tomto vinohradském bytě.
Martina: Ano, je to neuvěřitelné, ale s rodinou tu žijeme už od roku 2007. Byt jsme tenkrát přebrali po starších manželích, kteří do něj za celý život neinvestovali. Pamatuji si ten moment, když jsme sem poprvé s Alešem (manželem, pozn. red.) přišli, chtělo se mi plakat. Byt byl v naprosto šíleném stavu. Dveře byly různě zastavěné skříněmi a zakryté závěsy, protože dva z pokojů, které využíváme jako dětské, tehdy pronajímali studentům z blízké Vysoké školy ekonomické. Říkala jsem si tehdy, proboha, co my s tím tady uděláme!
Zuzana: Na to si vzpomínám, jak si mi tehdy šokovaně volala. Když jsem ho pak viděla na vlastní oči, ani jsem se ti nedivila.
Martina: Navíc jsme do té doby bydleli v sice menším, ale do posledního detailu doladěném vršovickém bytě. Ten kontrast tak byl o to víc extrémní. Ale nevzdali jsme to, protože jsme věděli, že ten byt má velký potenciál. Sehnali jsme proto partu řemeslníků, kteří na základě našich požadavků proměnili interiér k našemu obrazu.
Zuzana: Ale minulý rok jste se rozhodli, že je čas na změnu…
Pohled z kuchyně přes obývací pokoj do ložnice paní a pána domu, Foto: Jiří Sedmihradský
Martina: Přesně tak. Za těch šestnáct let jsme se nějakým způsobem vyvinuli a změnili se tak i naše nároky a požadavky na bydlení. Zatím za sebou máme jen první část rekonstrukce, při které jsme se zaměřili na kuchyň s jídelnou a obývací pokoj.
Zuzana: Něco ale zůstalo na svém místě…(smích)
Martino: Předpokládám, že narážíš na naši zděděnou knihovnu!
Zuzana: Máš pravdu. Příběh, jak se k vám dostala, mě hodně baví a myslím, že by bavil i čtenáře.
Martina: Dobře, tak tady je. Než se k nám tento velmi výrazný kus nábytku dostal, byl součástí bytu, ve kterém se jedna nejmenovaná dáma stýkala se svým milencem. Jenže vztah časem vyšuměl a ona se potřebovala co nejdříve zbavit usvědčujícího materiálu, mezi který patřilo také vybavení onoho bytu. Tento kus nábytku byl tím nejrozměrnějším, a protože jsme tehdy měli z celého okruhu známých největší byt, skončila knihovna právě u nás. Mělo se jednat o dočasné řešení, ale nakonec s námi tady žije už pěknou řádku let. Ráda bych ji v blízké budoucnosti vyměnila za knihovnu na míru, kam budu moci ukládat své milované i vysněné dekorace.
V obývacím pokoji visí obraz od Alexandra Onishenka, v jehož galerii Martina léta pracovala, Foto: archiv JINNE
Zuzana: Vím, že tvůj interiérový wishlist je dlouhý. Kdyby si z něj měla něco vypíchnout, co by to bylo?
Martina: Určitě by to byla designová jídelní křesílka 33 od TON s výpletem. Ráda bych také měla v interiéru více uměleckých děl. Mým snem je vlastnit alespoň jednu autorskou sochu a také pořádně využít velkorysou plochu stěn, která si podle mě zaslouží krásné velkoformátové obrazy.
Zuzana: Domov sdílíš se svým manželem a dvěma dětmi v pubertálním věku. Mluví ti do tvých plánů, které se týkají interiéru, nebo je všechno jen na tobě?
Martina: Řešíme to společně s manželem. Sice není z našeho oboru, ale má cit pro estetiku a z rodiny vypěstovaný zvyk neustále přesouvat nábytek. Proměnu našeho domova tak vnímá jako přirozenou věc. Tento zvyk ostatně podědila i naše dcera. Stěhování nábytku je tak u nás téměř na denním pořádku. Co se týká třeba naší ložnice, tak postel jsme už měli umístěnou snad na všech možných místech. Výsledkem této naší rodinné libůstky jsou nelogicky umístěné obrazy. Ty totiž zůstávají na svém místě.
Zuzana: Čím sis naposledy udělala radost, co se týká interiéru?
Martina: Zatím poslední a opravdu velkou radostí je naše nová kuchyň.
Zuzana: Rozumím, proměnila si ji v úplně jiný prostor. Předtím jste tu měli taneční plochu, teď tu máte kuchyňský ostrůvek.
Martina: To máš pravdu, ale nebylo to jen o změně dispozice. Velkou radost mi dělá i nová podlaha. Původní rovně skládané parkety jsme nechali přeskládat do vzorů rybí kosti a ztlumili je do studeného tónu.
Zuzana: S tou podlahou to byl ale docela oříšek.
Martina: Ano, to byl. Když jsem řemeslníkovi sdělila svou představu o odstínu parket, odvětil mi: „To bude hnusný.“ (smích) Celou dobu jsem mu stála pro jistotu za zády a kontrolovala, jestli dělá opravdu to, o co jsem jej požádala. A vyplatilo se, s výsledkem jsme velmi spokojeni. Spokojený byl nakonec i onen řemeslník, který při odchodu prohlásil, že to není tak hrozné, jak si myslel, že bude. A to jsem brala jako velkou satisfakci.
Martina Zárubová (vlevo) při rozhovoru se Zuzanou Mach, Foto: Jiří Sedmihradský
Zuzana: Je tento byt tvým vysněným domovem nebo máš nějaký jiný „dream home?“
Martina: Nedávno jsme se o tom bavili s manželem a já si uvědomila, že si lepší domov pro sebe a svou rodinu neumím představit. Ze všech oken bytu máme totiž široký výhled na Prahu. Každý večer tak můžu pozorovat pohádkové západy slunce nad katedrálou sv. Víta. To je něco, co považuji za největší plus tohoto bytu. Díky naší práci jsem měla možnost navštívit spoustu bytů. Ještě jsem ale nenarazila na žádný, který by svým výhledem předčil ten náš a měl zároveň další plusy našeho bytu – vysoké stropy, světlost a velkorysé úložné prostory. Asi by se tedy dalo říct, že ve svém vysněném domově už žiji.
Zuzana: Vlastně jsem si myslela, že to řekneš. Upřímně, nedokážu si představit, že bys žila jinde. Ty a tento vinohradský byt prostě patříte k sobě. Ale naše společné sny o bydlení v zahraničí doufám stále platí.
Pohled z ložnice přes obývací pokoj do kuchyně. V popředí původní kachlová kamna, v pozadí Zuzana Mach, Foto: Jiří Sedmihradský
Martina: Určitě, jen si už musíme konečně vybrat, jestli Provence nebo Toskánsko. (smích) Každopádně, co se týká Prahy, neměnila bych. Ten výhled, který máme, je prostě unikátní. Jen mě trochu mrzí, že ten nejlepší je z naší ložnice, kterou ale bohužel využívám ze všech místností úplně nejméně. Uvidíme, třeba ji časem vyměníme s obývacím pokojem.
Zuzana: Kde to máš doma nejraději?
Martina: Kdekoliv u okna, obzvlášť při západu slunce.
Zuzana: A poslední otázka. Kde trávíš doma nejvíc času, když nic nemusíš?
Martina: Tak to je zákeřná otázka. Dobře víš, že chvíle, kdy nic nemusím, téměř neznám. Když už ale výjimečně taková chvíle nastane, tak si nejvíc odpočinu sama doma. Pustím si svou oblíbenou Hanu Hegerovou, tančím si celým bytem, nechávám sebou procházet nahromaděné emoce a užívám si, že jsem jen sama se sebou.
V nové kuchyni nechybí praktický ostrůvek, Foto: archiv JINNE
Na rekonstrukci šla Martina od podlahy. Doslova, Foto: Jiří Sedmihradský
